Novinář středního věku Vatanen při jízdě lesem málem přejede zajíce. Vydá se do lesa a když zajíce najde se zraněnou nohou, rozhodne se ho ujmout a získá povolení chovat ho jako domácí zvíře.
Tímto se změní celý Vatanenův život - uteče z domova od ženy a začne žít v divočině se svým zajícem. Putuje krajem, přespává v přírodě nebo v náhodných staveních, potkává různé osoby a občas dostane nějakou práci.
Zaplétá se do mnoha nelehkých situací - vysvobozuje krávu zapadlou do močálu, zachraňuje lesní zvěř před požárem, zneškodňuje zlodějského ptáka, účastní se lovu na nebezpečného medvěda...a o Vánocích se tak opije, že probuzení zjistí, že si několik dní vůbec nepamatuje, za tu dobu procestoval velkou část země a dokonce se zasnoubil, ač stále ženatý.
Úryvek
Celý stůl se rozplýval nadšením. Ozývaly se výkřiky: "Zajíc je jedním z nás! Jí s námi, s lovci medvědů!" Všeobecný ruch zajíce vyplašil. Brzy byl z jeho bobků na ubruse úhledný řetízek. I do ženiny polévky jich pár spadlo. Zajíc se vymkl Švédce z rukou a začal skákat prostředkem stolu; porazil svícen a sem tam ze strachu pustil do potravin bobek. Hosté jeden po druhém vylekaně vyskakovali ze židlí, pouze generál a Vatanen zůstávali sedět. Generál zvedl talíř s polévkou a dal si ho pod bradu, když viděl, že zajíc skáče směrem k němu. Vatanen chňapl zajíce za uši a postavil ho na podlahu. Vyděšené zvíře prchlo do kouta. Hosté opět usedli, chvíli bylo naprosté ticho. Švédka se nervózně rozhlížela, v levé ruce stále žmoulala list salátu jako ubrousek. Nabrala pravicí několik lžic, než si všimla, že na hladině polévky se vznášejí zaječí bobky. Ještě víc znervózněla, chvilku upřeně hleděla do talíře a pak začala lžící opatrně postrkovat bobky ke kraji talíře, tak jako se z hrachové polévky vybírají černé hrášky.
2025 ©