Bouře mohou poničit větve, silné kořeny však nezlomí

Napsal Radethe.blogerka.cz (») 8. 8. 2018 v kategorii Občasník Raduš, přečteno: 128×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a online38731224-1899202740373375-824820663578525696-n.jpg

Bylo jí necelých 18, nosila rozevláté šatičky a kloboučky, věříla lidem a milovala život. Přestože okolnosti jejího života vždy dokonalé nebyly - ve škole byla terčem pomluv a závisti nepřejících spolužáků, v rodině také narazila na několik zapšklých jedinců, kterým její radostná povaha ležela v žaludku a snažili se její štěstí zahubit. Ne všechny kamarádky, které vedle sebe měla, byly přirozeně nezištné a přející. To vše nějakou dobu ale úspěšně přehlížela (nebo skrze své růžové brýle, kterými pohlížela na svět, neviděla) a nedovolila, aby to narušovalo její životní pohodu a víru. Byla to bezelstná energická holka, která se uměla radovat z maličkostí, snažila se kolem sebe šířit radost a humor, těšit druhé. Neustále vymýšlela nějaké hovadinky a vtípky a byla nadšená, když se k ní někdo přidal. Tato dívka byla přirozeně vyrovnaná, silná, šťastná a věřila, že svět je tu pro ni. Ráda šířila radost a štěstí mezi ostatní, byla obětavá i empatická. Uvědomovala si sice, že ne každému je její upřímná a bezelstná povaha po chuti a bude chtít "tančit v dešti s ní". Že svět je plný falešných a zamindrákovaných lidí. Tím se ale netrápila. Jela si dál to svoje a žila ve své bublině štěstí.

Tato bublina se ale, světe div se, velmi záhy začala rozpadat. V 19 letech prožila první velká zklamání a prozření. Poprvé se setkala s lidskou falešností, zbabělostí, korupcí, mocenstvím, materialismem a hrabivostí, egem, a to  vše v nadlidských rozměrech... Stále však žila pro ty, na kterých jí záleželo, zlým nebo nepřejícím idem se vyhýbala nebo je ze svého života odstřihla. 

O pár let později přišla ledová sprcha a bublina mladické naivity praskla. Pochopila, komu skutečně může věřit, kdo ji má rád takovou, jaká je bez povýšeneckých soudů, závisti, nepřejícnosti nebo nerespektu. Kdo laskavost a hojnost nejen přijímá, ale také oplácí. Kdo si na ni udělá čas nejen tehdy, když se mu to zrovna nějak "hodí do krámu nebo do plánu". Kdo pro ni dokáže něco obětovat a nezraňuje ji hloupými, necitlivými poznámkami  a činy nebo jinými projevy nezralého ega. Komu za to stojí. 

První lásky a vztahy obecně byly pro tuto dívku prubířským kamenem. Několikrát se spálila, trpěla, zažila pocit zrady, nerespektu. Trpěla věci, které byly daleko za hranicí lidské důstojnosti, protože si ještě zcela nevážila sebe samé. Hledala v lidech dobro, protože v něj silně věřila. Věřila, že za vším zlým je jen nedostatek porozumění, komplexy aj. Pak ale narazila i na několik skutečných psychopatů, kteří neměli žádné svědomí, pocit viny, byli totálně vychcaní, sebestřední, mocensky zaměření a postrádali jakoukoli empatii. Některým z nich se nepříčilo ani násilí a nevěra pro ně nebyla tabu a sprostým slovem, nýbrž zcela legitimním prostředkem k uspokojení nižších potřeb svého ega a pudů. Své přítelkyně a ženy (pokud je měli) vesele podváděli, ubližovali jim, vysmívali se, psali si nebo přímo spali s mladými holkami, honili si všemožně ega a opájeli se iluzí vlastní všemohoucnosti a nepostradatelnosti. Normální člověk by to prohlédnul a dávno utekl. Ne tahle naivka s růžovými brýlemi na očích. Domnívala se, že je svou láskou, pochopením a péči vyléčí, změní, že z nich udělá normální lidi. Zatímco trpěla a tolerovala mnohé chování, za které by dotyční zasloužili spíš silně přes čumák nebo kopnout do zadku, dotyční s ní nadále vesele vyjebávali a bavili se její naivitou a důvěřivostí. Ano, tahle naivka si myslela, že je její karmou a osudem muset tohle všechno snášet a povinnost dotyčné lidi chápat a léčit láskou. 

Postupem času už přestávala rozlišovat, komu věřit lze, kdo za to stojí a kdo nikoli. Uzavřela se do sebe, vyvinula si silné ochranné hradby i téměř neprolomitelné obranné mechanismy. Lidé se s podivem dotazovali, co se to z ní stalo. Kde se vzala tahle tvrdá, nedůvěřivá, kritická bytost, která si k sobě nikoho nedokáže a nechce pustit. Vždyť taková veselá a hodná holka to bývala. Ano, BÝVALA. A přesně to se jí vymstilo. Příliš tolerovala, příliš snášela a příliš trpěla. Kdosi se kdysi kohosi zeptal, proč je tak těžké někomu věřit a dostalo se mu odpovědi - "já se zase ptám, proč je pro někoho tak těžké držet slovo nebo plnit své sliby". S tím se plně ztotožňuji.

Tato slečna si krátce po svých 24. narozeninách řekla, že už pro druhé lidi trpět nebude. Ví, kteří lidé za její důvěru, upřímnost a věrnost stojí a pro ty udělá naprosto vše. Drží si po svém boku několik prověřených a milujících členů rodiny, přátel, známých a partnera a zvířátko, kterého miluje. Pro ty žije a pro ty se bude rozdávat i nadále. Už nedělá kompromisy. Jakmile ji někdo nerespektuje nebo její důvěru zradí, odchází. Nachází totiž pomalu svoji cenu a ví, že si zaslouží dobré zacházení. Aby naopak mohla ona přirozeně pomáhat a mít rád druhé, sdílet s nimi svoji naivní, laskavou a střelenou podstatu. 

Ta dívka v úvodu článku nezemřela, její podstata uvnitř stále dřímá. Jen si po tom všem zranění už velice prověřuje své okolí a vybírá, komu se oddá a kdo za to nestojí. Už nedává devadesát šancí. Z jejího těla, původně rozvětveného košatého stromu, zbyly jen decentní větévky a pahýlky, které už se s takovou samozřejmostí neupínají do náruče svého okolí. Kořeny a kmen však zůstaly životaschopné, bojující a toužící po bezpodmínečné lásce a přijetí.

Tou holkou jsem já a přesto, že mi život ve vztazích tvrdě nafackoval a stále fackuje, několikrát mě srazil na úplné dno, vždy nakonec vstanu a půjdu s hlavou vztyčenou vstříc novým a snad i nadějnějším zítřkům a s vědomým vlastní síly a kompetence svádět každodenní boje a výzvy. Už se neupínám na věci ani lidi, falešníky a podvodníky posílám do prdele a nebojím se změn. A vím, že život zlomí jen toho, kdo mu to sám dovolí. smile

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.