Matikářka dnes rozesmála naši třídu napomínáním nezbedného, nepracujícího spolužáka:
"Štěpáne, já nechápu, jak můžeš rýsovat se založenejma rukama a ještě při tom fackovat Tomáše! Jsme tady jak v první třídě! Dostaneš černej puntík!"
O češtinu se M. zamyslela, nejspíš nad tím, jaké knihy si půjčí v knihovně, a pak zjistila, že se jí učitelka na něco ptá...usmívala se, kývala hlavou, a M. musela přiznat, že vůbec neposlouchala.
Kamarádka v autobuse cestou ze školy prohlásila něco jako: "Při valčíku mam strop na střeše"; chtěla říct, že jí občas připadá, že je podlaha na stropě...a pak ještě dodala, že jiná kamarádka se svěřila s tím, že "potřebuje kluka, kterej by jí vykecal hlavu do díry".
Cestou od autobusu k domovu silný vítr téměř smetl M. z chodníku a ještě začalo trochu pršet zdánlivě z modré oblohy nad ní (ve skutečnosti se kapky rozhodly odklonit svou trajektorii z šedého mračna nad chodník). Když přišla domů, popadla foťák a šla dokumentovat krásnou duhu nad městem z otevřeného okna na panelákové chodbě...stihla to jen tak tak, po chvíli se duha rozhodla zmizet do lesa.
Sestra M. tak spěchala na autobus, že si nejdřív málem vzala svoje klíče i klíče M., a asi 2 minuty před odjezdem MHD se vrátila domů s tím, že zapomněla peněženku. Možná ještě něco. Ale kupodivu ten autobus nakonec ještě stihla.
V půl sedmé jede M. vlak do Prahy. Na nádraží na ni bude čekat táta a pojedou spolu na koncert XIII.Století. Snad naleznou místo konání. Když M. vyzvedávala vstupenky (podle ní zbytečně velké - A4), paní v knihkupectví, která je tiskla, prohlásila, že by mohlo být docela pěkné poslechnout si dobovou hudbu z 13. století...takže se dozvěděla novinku, tedy že to není hudba z 13.století, ale jen název skupiny.
M.
2025 ©