Občasník Raduš

Také znáte ze svého okolí nějakého člověka, jenž by si toto označení zasloužil? :) Podotýkám, že zde nejsem v roli soudce a nemíním nad tímto typem lidí vynášet nějaký nepříjemný verdikt, protože jako bůh se necítím a vím, že sama oplývám spoustou chyb a nehezkých vlastností. :) Cílem tohoto mého zamyšlení je spíše jen nezaujatě upozornit na existenci řekněme určité psychologické kategorie osob, s nimiž můžeme přijít do styku a nastínit si pro lepší orientaci v životě na základě objektivní typologie i vlastních zkušeností, co od takových lidí můžeme očekávat a co ne. Nejprve si ale definujm... číst dál

Až v mezní situaci poznáte, co si o vás kdo opravdu myslí a veškeré do té doby zdařile skrývané postoje rázem vyplují na povrch. Jediná pošetilá hádka často odhalí nejniternější motivace a dovedně skrývané skutečné úmysly. Odhodlat se oloupat vnější atraktivní slupku iluzí a poznat, jak prolezlé jádro se pod jejich  povrchem skrývá vyžaduje poměrně dost odvahy a dost často bolí. Ale díkybohu za tu zkušenost. Bolest může být současně příležitostí, která vás nakopne a donutí se vzchopit. Příležitostí poznat, kdo za vaši důvěru stojí, a kdo ne. číst dál

Tak si říkám, že jsem už dlouhou dobu nic nenapsala, a zrovna mám celý volný den a prázdnou hlavu, čili ideální podmínky pro psaní úvahy. :) Včera jsem byla s přítelem na výletě v přírodě, rozhodli jsme si trochu si protáhnout po zimě kosti, získat nějakou fyzičku na léto a prostě si užít toho prvního jarního počasí. Dali jsme si napoprvé pěknou túru, navíc s prudším stoupáním do kopců, takže jsme po pár kilometrech jen vyčerpaně oddychovali a sbírali síly, abychom se pohli dál. Trošku jsme si i zanadávali, ale spíš jsme to brali s humorem, smáli jsme se sami sobě, jak jsme si nechali přes zimu "rozpustit" svaly a teď je zase horko těžko sbíráme. :-D Celkově ten výlet přes veškerou fyzickou námahu proběhl v pohodě, klidu a byl moc fajn. číst dál

V noci ze včerejška na dnešek se mi zdál velmi zvláštní sen. Byla jsem v nějakém aquaparku, kde byla paralelně vedoucí koryta tobogánů - částečně vedle sebe a v některých úsecích se překrývající; jedno korýtko vedlo nad druhým a opačně. Přišlo mi to zvláštní a neměla jsem k tomu právě důvěru, nicméně jsem zjistila, že už se nějakou dobu vezu v tom pravém korýtku a nemohu dělat nic jiného, než počkat, až bezpečně dojedu dolů do bazénku, kde obě končí. V půli trasy se korýtko začalo nebezpečně zúžovat a já viděla, že mi nezbývá než ve vhodném okamžiku přestoupit do toho druhého, které mělo tl... číst dál

Sociální fobie. Téměř každý se někdy ve svém životě s tímto termínem již setkal, ale když se zeptáte náhodně vybraných lidí na ulici, nejspíš by se vám dostalo odpovědí jako "Jo, někde jsem o tom četl, ale už nevím, co to vlastně je," případně "Řikali o tom ve zprávách na Nově, to měl ten divnej chlap, co nakonec postřílel půlku baráku" (ti, co si pletou sociofobiky se sociopaty) nebo "To je nějaká fobie ze sociálky? Tak tu mám potom taky... " a dalších neznaleckých hlášek. číst dál

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak velký vliv mají na většinu z nás ostatní? Jak jejich mínění o nás ovlivňuje náš vlastní sebeobraz? Jak oceňujeme sami sebe v závislosti na tom, jak nás vidí druzí? Odkud mnozí z nás odvozují své sebevědomí? Právě od toho, jakýma očima na nás pohlíží a jak si nás cení naše rodina, přátelé, spolužáci, kolegové... Ale obávám se, že právě toto je chyba! Protože někdy stačí jen to, že naše reputace, dosud bez poskvrnky, utrpí újmu ve formě pomluv, stížností na nás apod. - znáte to, lidi občas vypouští o druhých věci, které by je později mohli mrzet, ale ještě hůř, jsou schopni někomu jednou větou nenávratně poškodit pověst či vážnost bez možnosti nápravy, aniž si při tom uvědomí, jaký dopad to může mít na poškozeného. Ona stačí třeba jen pitomá poznámka nepřejícných spolužáků či kolegů ohledně vašeho vzhledu, schopností aj. nebo stížnost vaší matky v širokém kruhu příbuzných typu: "No, víte, s ní jsou pořád jen nějaký problémy, vrací se pozdě večer domů, je nezodpovědná, hádavá, hloupá, líná, nedovede se sama o sebe postarat..." číst dál

To bylo tak. Již před Vánoci jsme si usmyslili, že bychom rádi v našem bytě uvítali nějakého milého malého tvorečka z kočičí říše, aby nás rozveselil, utěšil, naplnil náš již vcelku stagnující život a my mu naopak mohli předat svoji lásku a péči. Všichni jsme se shodli na tom, že zcela jistě preferujeme staršího, již rozumnějšího a ukázněného kocourka – neboť jsme se kdesi dočetli, že kocourci (ti vykastrovaní) bývají obecně mazlivější a přítulnější než kočičky, netušili jsme tedy, co je na tom pravdy, ale za zkoušku člověk nic nedá, že. Tak jsme se začali poohlížet po nějakém kočičím samečkovi, projížděli všechny dostupné inzeráty na internetu a prohlíželi si nabídkový seznam kocourků v útulcích, kteří měli jednoho společného jmenovatele – jejich tvářičky zračily skutečnou touhu po domově a hodných majitelích. A my se rozhodli jej jednomu z nich dát. Útulkoví kocourci mají prostě něco do sebe a taky schopnost probudit v lidech altruismus a milosrdenství, už jen třeba tím, jak vyhlížejí, nebo jaký má spousta z nich pohnutý osud (opuštění, nemocní, zanedbaní, týraní...). A my jim můžeme pouhým osvojením dát naději začít žít klidnější a láskyplný život. No nezní to báječně? číst dál

"Já jsem prostě taková/ý, měnit se nehodlám, a nelíbí-li se ti to, tvůj problém." (často doprovázené arogantními a povýšenými úšklebky (nejčastěji u teenagerů), provokativním zarachocením řetězů (v případě metalistů ap.), vypláznutým jazykem, popřípadě zdviženým prostředníčkem signalizujícími nezájem a opovržení ostatními) číst dál

Téhle noci jsem měla velice zvláštní sen. Ocitla jsem se v jakémsi klášteře, kde probíhal mravní soud nad jednou mladou jeptiškou, která se vyspala s nějakým mnichem od vedle, či co. Paradoxní je, že vinni byli všichni z tohoto společenství (čili zhřešili všichni), jenže je pochopitelné, že spojením svých sil proti jedné z nich získali nad nebohou  dívkou převahu.  Tamější církev holt káže vodu a pije víno.  Zapamatovala jsem si následující rozhovor: číst dál

Moje dvouletá sestřenka občas vypouští zajímavý perly... číst dál

Ten článeček patří zvětšiti  a obrázek o tehdejším společenském uspořádání si můžete udělat sami. Mne osobně to pobavilo. Ještě štěstí, že současné ženy zaujímají k sexu liberalističtější postoj a nevnímají jej jako cosi "nemravného, zavrženíhodného a škodlivého". Taky mě rozsekal odstaveček, kde se hovoří o první sexuální zkušenosti po svatbě. Málokterá dnešní ženská si zachovává nevinnost až do svatební noci, leda blbka, frigidka nebo ajťačka  (pardon ). číst dál

Teda Marett, ty ses rozjela! Nečekala bych, že zvelebování našeho společného blogíku pojmeš takhle velkoryse! Vyjadřuji ti svůj dík, inspiruješ mě!   číst dál

Ahoj, jsem ve škole a máme supl na rodinku - hurááá... Tak co sem asi tak mám napsat, že jo? Nic moc se neudálo, jen jsme se dozvěděli o známkách z chemie, budu z ní mít na výzo snad dvojku... To víte, chemické rovnice... Dále jsem stihla "polučíť" v pořadí už asi pětistou poznámku od nejmenované učitelky, doprovázenou vytočeným konstatováním: "Radko, ty seš normálně na ránu pěstí! Tvoje drzost už přesahuje veškeré meze!" (tak za prvé; drzost je pojem abstraktní, tudíž žádné meze nemá, za druhé, její požadavky a představa práce v hodinách se příčí vyhláškám ministerstva školství a  uniká učebním osnovám základních škol :-P) Její proslov jsem prokládala nonšalantními úšklebky a ona po nějaké době zkonstatovala, že jsem asi ten případ, kdy odpor k autoritě = známka inteligence... Když myslí... No nenechám si s**t na hlavu, člověk někdy zakročit musí, ne? číst dál

Promiňte mi překlepy, musím psát rychle, protože to, co jsem zažila dneska je fakt zvláštní... číst dál