V noci ze včerejška na dnešek se mi zdál velmi zvláštní sen. Byla jsem v nějakém aquaparku, kde byla paralelně vedoucí koryta tobogánů - částečně vedle sebe a v některých úsecích se překrývající; jedno korýtko vedlo nad druhým a opačně. Přišlo mi to zvláštní a neměla jsem k tomu právě důvěru, nicméně jsem zjistila, že už se nějakou dobu vezu v tom pravém korýtku a nemohu dělat nic jiného, než počkat, až bezpečně dojedu dolů do bazénku, kde obě končí. V půli trasy se korýtko začalo nebezpečně zúžovat a já viděla, že mi nezbývá než ve vhodném okamžiku přestoupit do toho druhého, které mělo tloušťku nezměněnou. Chvíli jsem váhala, jestli to není možné nějak "přechytračit" a třeba to někam přelézt, ale jakmile jsem zahlédla nebezpečnou rychlostí se řítící postavu silného muže za mnou, viděla jsem, že mi nezbývá nic jiného než přestoupit do levého korýtka. A jak jím tak frčím dolů a dolů, vidím, že pravé úplně a nenávratně zmizelo... Podle mě tenhle sen souvisí s mojí nerozhodností, tendencí vytvářet si vždy alespoň dvě varianty řešení - otevírat si tzv. "zadní vrátka". A ono to někdy asi bohužel nejde, člověk je postaven před určitou volbu a musí se nakonec rozhodnout jen pro jedno řešení nebo věc.
2025 ©