Albert Einstein - výňatky z knihy Jak vidím svět

Napsal Radethe.blogerka.cz (») 29. 10. 2010 v kategorii Osobnosti, přečteno: 2219×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinebertik.jpg

Vstřebávání této autobiografie je velmi náročné a výpůjční lhůta knížky omezená; z toho vyplývá, že čtení by muselo být obzvlášť rychlé, selektivní a  sporadické, čehož nejsem schopna (chci to vnímat a ne jen bezmyšlenkovitě prolistovat kvůli vnitřní alarmaci, že se blíží uzávěrka výpůjčky) a navíc potřebuji stratifikaci a řád pro lepší orientaci v textu a pochopení, a tak si to trochu zestručním a zkusím interpretovat některé jeho myšlenky prostřednictvím vlastních slov. Tohle místo si pro to vyhrazuji, bude to optimální. Nikoho nenutím to číst, ale zároveň ani nikoho neodrazuji od čtení.

Zdroje vzniku NÁBOŽENSTVÍ dle Einsteina:

1) STRACH (Einsteinovská adaptace: "Náboženství bázně")  

- vyvíjí se z něj náboženství mravní

- spouštěcí faktor religiozity u primitivnějších lidí (jejichž možnosti poznání příčinných souvislostí jsou omezené) => strach je svazuje k iracionální a nepodložené víře, projevující se zejména snahou příznivě si naklonit "všemohoucí, nedosažitelné bytosti", na jejichž vůli závisejí lidské prožitky a obavy

- stavební článek pro vybudování privilegovaného postavení kněžích (kteří jej využijí k zaujetí strategické pozice prostředníků mezi obávanou bytostí a lidmi) a současně pojistka panovníků (ve spolupráci s kněžími jsou vlivnější)

2) SOCIÁLNÍ CITY (sociální a mravní pojem boha)

- lidé jsou bytosti omylné a nevšemohoucí => touha po lásce, záštitě, ochraně a vedení od mocnějších; oddanost jejich vůle bohu => tresty a odměny podléhají jeho rozhodnutí

3) VESMÍRNÁ RELIGIOZITA (pojem definovaný Einsteinem, zjednodušeně řečeno: uchvácení nad souladností přírodních zákonů a jejich vzdálenou proniknutelností a snaha alespoň minimálně je pochopit)

- Einsteinova definice VR: "Je to hluboká víra v rozumnost a uspořádání Vesmíru a touha po tom, abychom porozuměli byť i jen tomu nejnepatrnějšímu odlesku rozumu, vyjevujícímu se v podobě tohoto světa."

- tento druh religiozity je dle Alberta příznačný pro vědce a badatele (např. Démokritos, Kepler, Newton); nezná dogmatismus a nepojímá boha antropomorfně; náznaky v buddhismu nebo v Davidově žalmu. Einstein doplnil: "Jeden současník nikoliv neprávem podotkl, že seriózní badatel je v té naší všeobecně hmotařské době jediným hluboce nábožensky založeným člověkem."

- člověk je z historie zvyklý považovat vědu a náboženství za nesmiřitelné antagonismy (vědec - oddán názoru, že veškeré dění je zřetězením příčin (zákon kauzality) => myšlenka bytosti zasahující do běhu světa je pro vědce nepřijatelná; "ovšem za předpokladu, že hypotézu obecné kauzality bere opravdu zcela vážně," upřesňuje Albert a dodává: "Náboženství opřené o bázeň odmítá, ale neméně i jakékoli náboženství sociální nebo mravní. Bůh, který odměňuje a trestá je pro něj nemyslitelný už proto, že člověk jedná podle vnější i vnitřní zákonité nezbytnosti, z hlediska božího nenese tedy žádnou zodpovědnost, stejně tak jako jakýkoliv neživý předmět neodpovídá za pohyby, které vykonává."   

 - To podle Berta vysvětluje, proč se tak významné procento vědců přidržuje této vesmírné religiozity.

 

Einsteinův proslov k dětem

Nejvýznamnějším uměním učitele je probouzet v žácích radost tvořit a poznávat.

Milé děti!

Mám radost, že vás v tento den vidím před sebou, veselou mládež země slunné a požehnané. Myslete na to, že všechny ty pozoruhodné věci, kterým se učíte ve svých školách, jsou dílem mnoha generací, dílem, které vytvořily v mnoha zemích tohoto světa nadšeným úsilím a s velkou námahou. Všechno to se vám klade do rukou jako dědictví, které máte přijmout, ctít, dále rozvíjet a svědomitě je jednou odevzdat svým dětem. Takto jsme my smrtelníci nesmrtelní v tom, co společně vytváříme jako dílo, které přetrvá. Když budete mít tohle pořád na paměti, naleznete v životě i ve svém snažení smysl a doberete se správného mínění o jiných národech a dobách.

 

Einsteinovy dojmy ze Severní Ameriky; vyjadřuje se ke kultu osobnosti

Kult osobnosti je v mých očích vždycky cosi neoprávněného. Ano, příroda obdařila své děti hodně nerovně. Ale i těch, co se vydařily, je požehnaně, a jsem pevně přesvědčen, že většina jich žije tiše a nevzbuzuje pozornost. Připadá mi nespravedlivé, ba dost nevkusné, když se tak málo lidí těší nesmírnému obdivu, protože lidé je co do ducha a charakteru obmýšlejí schopnostmi přímo nadlidskými. Takhle jsem dopadl i já, a je až groteskní nesoulad mezi tím, jaké schopnosti a skutky mi lidé přisuzují, a tím, co skutečně jsem a co dokážu. Vědomí téhle podivnosti by se těžko dalo snést, nebýt krásné útěchy: je v naší zcela zmaterializované době dobrým znamením, že se dělají hrdinové z lidí, jejichž cíle jsou výlučně duchovní a mravní. To dokazuje, že poměrně dost lidí poznání a spravedlnost klade výš než majetek a moc. Tenhle idealistický postoj se ve zvlášť velké míře vyskytuje podle mého mínění právě v Americe.

Einsteinova odpověď Lize amerických žen, které protestovaly proti jeho příjezdu do jejich vlasti

Ještě nikdy se mi od něžného pohlaví nedostalo v odpověď na pokusy spřátelit se odmítnutí tak energického; a i kdyby tomu tak někdy bylo, pak dojista ne od tolika žen najednou. Ale nemají třeba pravdu, ty bdělé občanky? Co by si připouštěly k tělu člověka, který zavilé kapitalisty požírá se stejnou chutí a náruživostí jako kdysi Mínotaurus na Krétě libé řecké panny a který je navíc takový sprosťák, že odmítá jakoukoli válku, vyjma té nevyhnutelné s vlastní manželkou? Dejte tedy na své chytré a vlastenecké ženušky a pomyslete na to, že kdysi v mocném Římě i Kapitol zachránilo kejhání věrných hus!

Tak ten jim to teda nandal! 6

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentování tohoto článku je vypnuto.