Hra - tzv. Otazníky

Princip hry Otazníky spočívá v tom, co nejrychleji a nejspontánněji (a pokud možno co nejvtipněji) vyhrknout odpověď. Čili takový trénink pohotovosti. Autorkou jsem pochopitelně já a min. počet hráčů jsou 2 - dotazující a dotazovaný (neboli žurnalista a respondent). Tady je pár ukázek, které z Otazníků vzešly v létě.

Já: "Máš radši čisté zrcadlo, nebo zamlžené?"

Baruš: "Čisté, abych ho nemusela utírat. A abych neviděla realitu."

Já: "Okno má vizáž, nebo ducha?"

Baruš: "Duchapřítomnost."

Já: "Čím se plníš večer?"

Baruš: "Močí."

Já: "Co preferuješ ve škole?"

Baruš: "Spánek."

Baruš: "Co hledáš v záchodě?"

Já: "Štěstí."

Baruš: "Zkus mi říct dvěma slovy, co ti vadí na tom krásným číšníkovi?"

Já: "Jeho žena."

Já: "Kdybys potkala v lese myslivce, co se ho zeptáš?"

Baruš: "Hájovna?"

Baruš: "Kam směřuje východ?"

Já: "Na opačnou stranu než západ."

Já: "Když tě přepadnou ranní chmury, jak to řešíš?"

Baruš: "Dojdu si na záchod."

Já: "Co je to krása?"

Baruš: "Levný původ."

Já: "V čem se liší směsný odpad od směšného?"

Manni: "Směšný odpad je, když vyhodíš moc plyšových šašků."

Já: "Co si pomyslíš při východu slunce?"

Bob: "Levná síla."